- 7.12.2020
Strakonický 25. protiletadlový raketový pluk má nového velitele. Stal se jím podplukovník Luděk Teger, který byl zároveň k 1. prosinci jmenován do hodnosti plukovníka. Dosavadní velitel plukovník Jaroslav Ackermann byl ke stejnému datu ustanoven do funkce velitele Hradní stráže.
Novým velitelem strakonického útvaru se stal plukovník Luděk Teger
Plukovník Luděk Teger (49) je zkušeným odborníkem, který celou svou vojenskou kariéru zasvětil vojsku pozemní protivzdušné obrany. V armádě slouží od roku 1989. Za více než třicet let vojenské služby si prošel řadou velitelských i štábních funkcí. V letech 2014 až 2017 působil na Sekci rozvoje a plánování schopností Ministerstva obrany. Poté dva a čtvrt roku velel 252. protiletadlovému raketovému oddílu. Od 1. ledna 2020 působil na pozici náčelníka štábu 25. protiletadlového raketového pluku.
Plukovník Teger byl nasazen také v zahraniční operaci – působil na velitelství ISAF Úkolového uskupení Armády ČR v Afghánistánu.
Je ženatý, má dvě děti.
Pane plukovníku, co pro vás znamená funkce velitele útvaru?
Hlavně pocit zodpovědnosti a závazku – nejen vůči nadřízeným, ale i vůči vojákům, kteří u strakonického útvaru slouží. Podstatná část mé kariéry je spjata právě se službou u tohoto útvaru, takže ty lidi znám a vážím si jich. Vím, že jsou dobří, a cítím se být zavázán k tomu, abych je vedl správným směrem.
Co čeká strakonický útvar v nadcházejícím období?
Rok 2021 považuji pro náš útvar za klíčový. Poprvé v historii pluku stavíme samostatnou misi. Naši vojáci budou od poloviny příštího roku nasazeni v rámci Alianční předsunuté přítomnosti v Pobaltí. Vojsko dále čeká modernizace. Nahrazujeme staré ruské komplety S-10 novými komplety RBS-70NG. V současnosti se naši lidé podílí na přípravě smlouvy o pořízení nového kompletu, který má nahradit stávající, zastaralý systém 2K12 KUB.
Strakoničtí vojáci pomáhají se zvládnutím pandemie Covid-19. Na jaře kontrovali řidiče na hranicích a testovali lidi na koronavirus v rámci mobilních odběrových týmů. Kde vaši vojáci pomáhají právě teď?
Pomáhají ve strakonické nemocnici a dvou zdejších domovech pro seniory. Dále doplňují chybějící personál v Ústřední vojenské nemocnici v Praze a v nemocnicích v Karlových Varech, Ostrově, Rokycanech a Stodu u Plzně. Celkem je nasazeno téměř 60 vojáků (platné k 27.11.2020). Mají na starosti různé pomocné práce. Troufám si říct, že naši vojáci plní svou úlohu velmi dobře a i oni cítí, že jejich činnost je důležitá a prospěšná.
Pane plukovníku, je na útvaru něco, co nefunguje tak, jak má a chtěl byste to změnit?
Vždycky se najde nějaká skulinka v systému, nikdy není nic na 100 %. Ale v současnosti nevidím žádný zásadní problém, který by ohrožoval chod útvaru.
Naopak co hodnotíte pozitivně?
Dobře je nastavené fungování jednotek jako celku. Cením si, s jakou vervou vojáci plní úkoly, které jsou před ně postavené. Odhodlanost vojáků je velmi vysoká. Pozitivně hodnotím aktivity vůči veřejnosti, kterými se snažíme civilistům přiblížit službu vojáků. Velice kladně hodnotím naše vztahy s Městem Strakonice i dalšími regionálními institucemi, a doufám, že tato spolupráce bude i nadále pokračovat.
Zabrousím trochu do Vašeho soukromí. Kdy jste se rozhodl stát se vojákem z povolání?
Rozhodnutí přišlo asi ve 13 letech, kdy na naši školu přišli zástupci vojenské správy. Pravdou ale je, že jsem o tomto povolání uvažoval již od dětství. V roce 1989 jsem nastoupil na vojenské gymnázium, pak jsem pokračoval studiem na vysoké vojenské škole v Liptovském Mikuláši. Vojenskou uniformu vlastně nosím od svých 14 let.
Prozradím, že máte dvě děti – dvojčata ve věku pěti let. Je náročné skloubit péči o malé děti a velitelskou funkci v armádě?
Všechno je to o porozumění v rodině. Služba na jakékoli velitelské pozici je náročná. Když člověk přijde domů z práce unavený, potřebuje na chvíli vysadit. Manželka je tolerantní a chápe to. Platí to samozřejmě také obráceně, protože i ona chodí do práce.
Jak trávíte volný čas?
Věnuji se rodině a dětem. Snažíme se s dětmi chodit do přírody na procházky. Před třemi lety jsme si pořídili zahrádku. Když zbude čas, věnuji se této zálibě.
Pane plukovníku, děkuji za rozhovor!
Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice
