Kdo má nejlepší předpoklady sestřelit letadlo? Svářeč i fanoušek počítačových her

Nevšední náborovou akci s názvem Vojákem na zkoušku uspořádal strakonický 25. protiletadlový raketový pluk již pošesté. I tentokrát se potvrdilo, že vojákem se může stát téměř každý, bez ohledu na profesi, které se věnuje v civilu. Stačí jen trochu chtít.

Civilisté si vyzkoušeli, jaké to je být vojákem

Přes třicet zájemců, kteří v pátek 14. října zavítali do strakonických kasáren, si mohli vyzkoušet nejen základní dovednosti vojáků, ale i ty zcela specifické, které ovládají jen příslušníci vojska pozemní protivzdušné obrany. Na radaru si mohli zkusit zachytit letadlo a na trenažéru jej i cvičně sestřelit.

Jedním z těch, komu střelba na trenažéru protiletadlového kompletu RBS-70 celkem šla, byl Patrik Gyevát. „Pracoval jsem dřív jako svářeč, takže se mi neklepou ruce,“ objasnil, proč neměl problémy s ovládáním citlivého joysticku. Sám ale přiznal, že rychlejší a manévrující cíle, jako například stíhací letouny, se mu sestřelit nepodařilo. „K tomu již člověk potřebuje patřičný vojenský výcvik a dril,“ připustil jednadvacetiletý muž, který je vyučeným automechanikem.

Střelba na trenažéru připomíná PlayStation

Že řadě mladým lidem nedělá problémy sestřelit na trenažéru jednodušší cíle, potvrdil i rotný Tomáš Ptáček. „Rychleji se adaptují na nový systém, činnost na trenažéru svým způsobem připomíná počítačovou hru. Někteří sami říkali, že to vypadá jako PlayStation,“ prozradil instruktor, který se během akce civilistům věnoval. „Měli o to velký zájem, což je další předpoklad k tomu, aby jim to jako vojákům šlo,“ dodal.

Akce měla zájemcům reálně přiblížit, co by je u vojenského útvaru ve Strakonicích čekalo. Vyzkoušeli si tedy i to, jak sestavit protiletadlový komplet RBS-70 nebo jak jej rozložený přenést na určené místo. „Někteří byli překvapení, kolik jednotlivé součásti kompletu váží, asi to čekali lehčí,“ sdělil rotný Ptáček.

Herkules jako ideální řidič pásového vozidla

Patrika Gyeváta zase překvapilo řízení bojového pásového vozidla. „Řízení samo o sobě není složité, ale zaskočilo mě, jak je fyzicky náročné. Nedokážu si představit, že bych jej řídil dvě hodiny vkuse. To bych musel být Herkules,“ okomentoval s úsměvem.

Před vstupem do armády ho to ale neodradilo. „Je to můj sen od dětství. Jako každý malý kluk jsem si rád hrál na vojáky a neopustilo mě to ani později. Tato akce mě jen utvrdila v tom, že se chci této profesi věnovat na sto procent,“ doplnil Patrik Gyevát.

Akce se zúčastnili i vojáci v záloze

S podobným zápalem na akci dorazil i Jan Špičák, který čtvrtým rokem slouží u jednotky aktivní zálohy a chtěl by přejít takzvaně k profíkům. „Vidím v tom příležitost, abych si uchoval to, co již znám a zároveň abych se naučil něco nového a nasbíral nové zkušenosti.“

V civilu pracuje v továrně, která vyrábí police. Je to pro něj ale jen dočasné zaměstnání, než si najde místo v armádě nebo u jiné ozbrojené složky. „Velice mě láká pozice, která mi byla nabídnuta. Služba u protiletadlového pluku ve Strakonicích mi přijde zajímavá i z důvodu plánovaného přezbrojení 251. oddílu na moderní systém Spyder,“ dodal Jan Špičák.

Kromě protiletadlové techniky si zájemci na vlastní kůži vyzkoušeli i základní vojenské dovednosti, jako jsou bojové drily, boj zblízka nebo první pomoc v polních podmínkách.

Foto: autor

Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice