- 17.11.2022
Dopravit k protiletadlovému stanovišti rakety za útoku nepřítele či prostřílet si cestu ze zajetí – to jsou dovednosti, ve kterých soutěžili členové alianční mise předsunuté přítomnosti eFP (enhanced Forward Presence) v Litvě. Netradiční závody uspořádali z vlastní iniciativy čeští vojáci a soutěžícím i velení mise se klání velmi líbilo.
Vojáci museli občas zaujmout složitou polohu, aby střeleckou úlohu splnili
„Uff!“ oddechne si voják v pestrých belgických maskáčích a odhodí rakety do písku. Snaží se popadnout dech poté, co absolvoval dvěstěmetrové kolečko se dvěma raketami systému RBS-70, kterými je vybavena jednotka protivzdušné obrany ze Strakonic. Běh se dvěma střelami v rukou je jednou ze soutěžních disciplín. Každá váží 26 kilo a k tomu je třeba připočítat váhu neprůstřelné vesty, pistole a útočné pušky. Soutěžící přitom běží v jemném písku, kde i prostá chůze dá pořádně zabrat. Na třech stanovištích pak musí rakety odložit, nabít zbraně a střílet.
„Jsme protiletecká jednotka, a tak jsme chtěli simulovat situaci, kdy je třeba donést novou zásobu raket na stanoviště, a přitom vzdorovat útokům nepřítele,“ říká organizátor soutěže rotný J. H. Na dalším stanovišti se pak odehrává situace, kdy rozhodčí z ničeho nic navléknou závodníkům pytle na hlavu a s křikem je dovlečou ke stolkům s připravenými pistolemi. Tam jim kukly sundají a soutěžící se musí co nejrychleji zorientovat a střílet.
Terče stloukali po večerech
Jinde se zase dvojice musí vejít do stanoveného prostoru, a přitom střílet z různých poloh. Viditelně nejtěžší je střelba vleže, kde musí jeden z páru prostrčit zbraň otvorem v zástěně, a přitom mířit na terč. Někteří střelci tak dlouhé vteřiny rovnají nejen zbraň, ale i sebe, než vůbec stisknou spoušť.
„Každý národ má rozdílnou výzbroj a výstroj, se kterou vojáci soutěžili, ale nezáleželo až tak na vybavení, jako na schopnostech střelce,“ říká rotný J. H. Stanovišť bylo celkem deset, a kromě uvedených disciplín vojáci například běhali mezi střelbou s nosítky se zátěží, či museli zbraň ovládat pouze jednou rukou, čímž byla simulována situace, kdy by druhou končetinu měli zraněnou nebo o ni v boji dokonce přišli.
Soutěž iniciovali sami vojáci ze strakonického útvaru. „Věnuji se závodní střelbě už od dětství a uspořádat klání zaměřené na skutečně potřebné dovednosti jsem měl už před odjezdem na misi,“ říká rotný J. H. S některými disciplínami se inspiroval na závodech, kterých se účastnil, většinu z nich ale vymysleli spolu rotmistrem M. B. sami. „Dalo to neskutečné úsilí prokousat se všemi povoleními a procedurami, pracovali jsme na tom několik měsíců předem,“ říká M. B.
Oba sháněli materiál z toho, co bylo kde k nalezení, ve volných chvílích vyráběli zástěny a terče. Myšlenka uspořádat netradiční střeleckou soutěž, jaká tu po dobu trvání mise eFP ještě nebyla, měla i podporu velení českého kontingentu.
Zvítězili Norové, Češi obstáli
Své zástupce vyslaly všechny státy bojové skupiny eFP v Litvě – kromě Čechů i Belgičané, Nizozemci, Němci, Norové a Lucemburčané, někteří z nich hned po několika družstvech. Zvítězili jednoznačně Norové, a to jak ve skupinách, tak i v jednotlivcích. Druhá skončila belgická dvojice a třetí Češi. V součtu výsledků jednotlivců pak Češi obsadili druhé a třetí místo.
„Musím smeknout před tím, jak bylo závodění rozmanité a všestranné,“ hodnotí v pořadí druhý, četař P. Č. „Žádné míření do terče, ale opravdu nápadité a užitečné věci,“ dodává.
Ceny předal velitel eFP podplukovník Marco Maulbecker. Sám soutěž sledoval s velkým zájmem, osobně prošel všechna stanoviště a zajímaly ho názory soutěžících i pořadatelů.
Nevyhlášenými vítězi soutěže ale bylo zhruba 25 českých vojáků, kteří působili jako rozhodčí či pomáhali se zajištěním soutěže včetně výdeje munice či dalšího logistického zabezpečení. „Mnozí něco takového na střeleckých závodech dělali vůbec poprvé, ale fungovali skvěle,“ pochvaluje si rotný J. H. „Bez nich bychom to vůbec nezvládli,“ dodává.
Foto: 3. ÚU AČR eFP GBAD Litva
Autor: kapitánka Lucie Machorková