Slouží sice v uniformě, ale mají i osobní život. Doma na ně čekají rodiny a blízcí

V tuto chvíli jsou na misi v Litvě - jako součást alianční předsunuté přítomnosti eFP BG (enhanced Forward Presence Battlegroup). Mají za úkol přispívat ke kolektivní obraně Litvy a bránit východní hranici NATO. Mezinárodnímu bojovému uskupení poskytují pozemní protivzdušnou obranu. Jsou to ale zároveň obyčejní lidé, na které doma čekají jejich rodiny a blízcí.

Dopisy a krátké vzkazy od dětí jsou pro vojáky a vojákyně velkou motivací

Vojáci druhého úkolového uskupení pozemní protivzdušné obrany Armády České republiky působí v Litvě již šestý měsíc. Ačkoliv slouží v uniformě a plní úkoly při nasazení v misi více jak tisíc kilometrů daleko, čekají na ně doma jejich rodiny a blízcí. „I když jsme vojáci, máme také svůj osobní život a podpora rodiny a přátel doma je pro nás důležitá. Pomáhá nám to zvládnout nasazení v zahraničí," řekl velitel úkolového uskupení major Rostislav Růžička.

Psychická pohoda pomáhá zvládnout plné nasazení

Ačkoliv jsou vojáci zvyklí odjíždět na cvičení a plnit úkoly u domovských útvarů, působení na misi je přeci jen mnohem větší zátěž na psychickou zdatnost vojáků. Výcviky jsou fyzicky náročné a úkoly se plní dle potřeby. A i když je osobní život v tuto chvíli odsunut do ústraní, je velmi důležité cítit podporu a lásku od rodiny a blízkých. „Když mluvím s rodinou a vím, že je vše v pořádku, cítím se klidný a mohu se plně opřít do práce tady. Když slyším hlas dětí, dobiju si zase baterky," řekl jeden z vojáků rotmistr V. Č. Život na misi je trochu jiný než doma. Vojáci se tak musí vypořádat i s určitým omezením soukromí, nepohodlím i odloučením. Každý má svůj vlastní příběh, někoho, na koho se těší, komu volá, ke komu patří. Ať už je to přítelkyně, manželka, děti, příbuzní nebo přátelé. Ten pocit sounáležitosti dává vojákům sílu a odhodlání plnit úkoly v rámci nasazení.

Snoubenku má na misi v sousedním státě, až se vrátí, plánují svatbu

Mnohonárodní bojové uskupení jsou po celé východní hranici NATO, a čeští vojáci jsou vysíláni i do ostatních států. „Moje snoubenka je teď na misi v Lotyšsku. Vyšlo nám to tak, že jsme oba vysláni ve stejnou dobu, ale každý do jiné země. Až se vrátíme, budeme se brát,“ přiblížil nám svůj příběh nadporučík M. Š. Půlročního odloučení se mladý nadporučík nebojí. „Jsme spolu v kontaktu, plánujeme svatbu a odloučení náš vztah jen posílilo,“ shrnul M. Š. Také četař P. N. se bude ženit po návratu ze zahraniční operace. „Termín svatby máme na začátku září, takže toho ještě stihneme hodně po mém návratu zařídit,“ podělil se o radostnou událost tento mladý voják.

Dopisy i telefonáty od dětí

Mezi vojáky na misi jsou nejen tatínkové, ale i maminky. Někdo má doma děti už větší, jiní ještě batolata a někteří dokonce narození potomka očekávají brzy po návratu z mise. „O syna se teď stará jeho otec. Jsem na něj pyšná, jak to zvládá. Syn mi často volá a vypráví mi své zážitky a plány na společné výlety po mém návratu,“ prozradila jedna z maminek svobodnice I. J. Narození potomka teprve očekává lékař úkolového uskupení kapitán T. R. „Manželka má termín porodu zhruba měsíc po mém plánovaném návratu. Celou dobu se navzájem podporujeme a voláme si. Jsem na ní opravdu hrdý.“ Vojáci také dostávají dopisy, obrázky, dárky nebo balíčky od rodiny a přátel. I takové maličkosti udělají radost a pomáhají jim odloučení zvládnout. Spokojenost a psychická pohoda jde tak ruku v ruce s pracovní výkonností a odolností vůči zátěži. A motivace v podobě povzbuzení od rodiny a přátel je důležitým faktorem nejen pro vojáky.

Rodinám patří poděkování

Také ti, co zůstali doma a mají svého blízkého teď na misi, zaslouží velké uznání a poděkování. Starat se o rodinu, děti, zvířecí mazlíčky nebo domácnosti či zvládnout odloučení je náročné. A i když se v dnešní době můžeme na dálku spojit s blízkými pomocí technologií, osobní přítomnost je nenahraditelná. „Péče o děti a domácnost je v této době náročná. To, co jsme dříve dělali ve dvou, musím zvládnout sama. V manželovi mám však i na dálku velkou oporu. Už jen to, že mě vyslechne, podpoří a ujistí, že vše zvládneme, mi moc pomáhá,“ ukázala pohled z druhé strany jedna z manželek vojáka K. R. A tak vojáci druhého úkolového uskupení pozemní protivzdušné obrany chtějí poděkovat domů všem blízkým za jejich podporu, která jim pomáhá plnit náročné úkoly při nasazení v misi.

Foto: autor

Autor: kapitánka Tereza Kabourková