Dva roky s covidem: Jejich mise v nemocnicích skončila, přesto jim lidé stále děkují

Ačkoliv pandemie Covid-19 ubývá na síle a počty nakažených lidí každým dnem klesají, silné okamžiky, jež zažili vojáci během nasazení v nemocnicích, jen tak nevyprchají. Umírající lidé, boj o život, těžká a náročná práce zdravotníků – to se pro řadu vojáků v uplynulých dvou letech stalo každodenní realitou. Přesto nelitují. „Byla to smysluplná práce. Když bude potřeba, jsme připraveni opět pomáhat,“ potvrzují vojáci z 25. protiletadlového raketového pluku ve Strakonicích.

Četař Jakub Papoušek a četař Michal Marcinko byli jedněmi z vojáků, kteří pomáhali při pandemii Covid-19

Četař Jakub Papoušek byl jedním z těch, kteří pomáhali opakovaně při všech covidových vlnách. Staral se o seniory ve strakonickém domově důchodců i pacienty nemocnice v Mladé Boleslavi. Zatím naposledy pomáhal letos v lednu v nemocnici v Sušici. Zde také zažil, jaké to je, když přímo před vámi umírá člověk.

Prosil, že už nechce žít

„Pánovi bylo 95 let. Lékaři a sestry se jej snažili do posledního okamžiku léčit. On sám je ale prosil, že už nechce dál žít. Nechci, aby to vyznělo špatně, ale smrt pro něj byla vysvobozením,“ vzpomíná na silné okamžiky četař Papoušek. „Vyprávěl mi o sobě, o tom, že prožil hezký život. Myslím, že odešel smířený,“ dodává voják, který se o pacienta staral do posledního okamžiku.

Práce v nemocnici byla pro jeho život velkým přínosem. „Změnilo to můj celkový pohled na svět. Zároveň jsem se naučil spoustu nových věcí, například jak se starat o nemocné lidi, jež jsou odkázáni na pomoc druhých,“ vysvětluje četař Papoušek.

Pomáhali a sami se učili

Vojáci v nemocnicích doplňovali chybějící ošetřovatelský personál. Jejich hlavním úkolem bylo polohovat pacienty, asistovat při hygieně a pomáhali s dalšími úkony. Přesto se od zdravotníků přiučili i něco z odborného hlediska.

„Uvědomil jsem si, jak je důležité ovládat první pomoc. Aby člověk byl schopen včas a adekvátně zasáhnout. Já sám se snažím v této oblasti léta vzdělávat. Stále si ale myslím, že řadě lidem toto chybí,“ je přesvědčený četař Michal Marcinko, další z vojáků, který pomáhal nejen v sušické nemocnici, ale i v domově pro seniory v Prachaticích.

Boj o život člověka

Vojáci si také na vlastní kůži vyzkoušeli těžkou a náročnou práci zdravotníků. „Tato práce vyžaduje obrovské nasazení a odhodlanost. Tady neexistuje žádné – dám si kafíčko, dám si pauzu. Tady se dělá všechno hned a pořádně. Když se bojuje o život člověka, jede se do poslední chvíle,“ tvrdí četař Marcinko. „Bylo to vysilující, ale stálo to za to. Věděli jsme, že výdej naší energie má smysl,“ hodnotí zpětně nasazení své i svých kolegů ve zdravotnických zařízeních.

Často vojáci nepomáhali jen svými svaly, ale i tím, že si s pacienty povídali. „Ptali se nás, odkud jsme, co děláme. Vyprávěli nám o svých rodinách a plánech do budoucna. My jsme se zase snažili je povzbuzovat, aby ten náročný boj s nemocí nevzdali,“ dodává četař Marcinko.

Pochvala od lékařů i pacientů

Personál nemocnice si přístup vojáků pochvaloval. „Kromě profesního přístupu jako pomocníci sestřiček měli k pacientům i velice lidský přístup a snažili se jim dodávat naději na uzdravení. Byli též zdatnou posilou týmu, nejen z početního hlediska a mužské síly, ale i pro onen typický mužský prvek v ženském kolektivu, který dokáže vnést pohodu a dobrou náladu i při těžké a odpovědné práci,“ napsal primář MUDr. Vítězslav Kuhn v děkovném dopise, který od sušické nemocnice obdržel strakonický útvar.

Na vojáky ovšem vzpomínají i pacienti. „Krátce na to, co jsme se vrátili k útvaru, jsem obdržel děkovný dopis od jedné ze seniorek, o kterou jsem se staral. Ani nevím, kde na mě získala kontakt. Je to o to cennější, že si s tím dala tu práci. Pro nás je to zpětná vazba, že jsme pracovali dobře,“ uzavírá četař Michal Marcinko.

Četař Jakub Papoušek (27 let) a četař Michal Marcinko (31 let) jsou vojáky z povolání od dubna 2018. Slouží jako řidiči bojových pásových vozidel u 251. protiletadlového raketového oddílu ve Strakonicích. Oba pocházejí ze Strakonicka a ve volném čase je zaměstnává hlavně práce kolem domu.

Foto: autor a archiv 25. plrp

Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice