Home page > Aktuality > Strakoničtí vojáci zamířili do Litvy. Nasazení v zahraniční operaci bude zkouškou i pro jejich blízké

Strakoničtí vojáci zamířili do Litvy. Nasazení v zahraniční operaci bude zkouškou i pro jejich blízké

Přelomový okamžik pro české vojsko pozemní protivzdušné obrany je tady! Strakonický 25. protiletadlový raketový pluk historicky poprvé vyčleňuje samostatné úkolové uskupení do zahraniční operace. Od letošního července budou vojáci působit v Litvě v rámci alianční mise předsunuté přítomnosti eFP (enhanced Forward Presence).

Strakoničtí vojáci budou v Pobaltí zabezpečovat pozemní protivzdušnou obranu aliančním jednotkám.

První skupina vojáků se do Litvy přesunula již na začátku července. Vlak s technikou a doprovodem vyrazil do Pobaltí začátkem tohoto týdne. Poslední zbývající část vojáků pak odletěla z vojenského letiště v Pardubicích v úterý 20. července.

Vojáci budou v Litvě součástí bojového uskupení pod vedením Německa. „V souladu s konceptem Alianční předsunuté přítomnosti se budeme podílet na kolektivní obraně NATO v prostoru nasazení v době míru, krize a případně i konfliktu,“ přiblížil úkol jednotky její velitel major Roman Dvořák.

Hlavní zbraní jsou raketové komplety

Jednotka má 131 příslušníků. Jádro tvoří vojáci z 252. protiletadlového raketového oddílu, které doplňují kolegové z ostatních součástí strakonického pluku a dalších útvarů Armády ČR. Hlavní silou jednotky je protiletadlová raketová baterie, jež je vyzbrojena protiletadlovými raketovými komplety RBS-70.

Do Pobaltí se jednotka chystala téměř rok. Na přípravu vojáků dohlíželi zástupci z nadřízených stupňů, včetně Velitelství pro operace, v jehož podřízenosti je jednotka po dobu nasazení. Svoje schopnosti museli vojáci prokázat při několika taktických cvičeních. Například v dubnu při výcviku v Boleticích byla jednotka hodnocena podle náročné alianční metodiky, v květnu pak absolvovala cvičení na Doupově, v jehož závěru byla certifikována do zahraniční operace.

Velká příležitost pro strakonické vojáky

Strakoničtí vojáci budou v Pobaltí zabezpečovat protivzdušnou obranu bojovému uskupení a čeká je společný výcvik s dalšími aliančními jednotkami. Ačkoliv někteří mají zkušenosti ze zahraničních misí na Balkáně, Blízkém východě či Afghánistánu, jako samostatná jednotka vyjíždějí do mise poprvé. „Je to pro nás velká příležitost, abychom ukázali, že jsme schopni plnit úkoly v zahraniční operaci ve spolupráci s našimi aliančními partnery,“ potvrdil motivaci vojáků major Dvořák.

Spolupráci s ostatními jednotkami NATO, jejichž hlavním úkolem je chránit vzdušný prostor, cvičili vojáci v posledních letech opakovaně, například v rámci mezinárodních cvičení Tobruq Legacy. Zaměření výcviku, který je čeká v Litvě, bude trochu odlišné. „Budeme rozvíjet naše schopnosti při zabezpečení pozemní protivzdušné obrany ve prospěch aliančních jednotek pozemních sil,“ doplnil major Roman Dvořák s tím, že i toto je důležitá schopnost, kterou vojáci musí disponovat a pravidelně ji cvičit.

Zkušenosti z mezinárodního prostředí

Služba v mezinárodním prostředí bude pro vojáky velkým přínosem. Získání nových zkušeností očekává i rotmistr J. D., jenž slouží u protiletadlové baterie jako technik. „Chtěl bych se dozvědět, jestli se činnost a plánovací postupy u mojí profese v české armádě liší od postupů v jiných armádách. Věřím, že také budu aktivně využívat angličtinu a zdokonalím si tak jazykové schopnosti,“ prozradil mladý voják, co očekává od své první mise.

Kvůli epidemiologickým opatřením musel několik dní před odjezdem, stejně jako ostatní vojáci, strávit v povinné karanténě. Jen pár dní stačilo k tomu, aby zjistil, co mu bude v misi nejvíce chybět. „Člověk často řeší malichernosti a neuvědomuje si, že být se svými blízkými je to největší štěstí,“ svěřil se rotmistr J. D.

Zkouška pro rodiny vojáků

Zahraniční mise představuje důležitou zkoušku také pro rodiny vojáků. Nejen že se jim bude stýskat, ale budou muset řešit i ryze praktické věci, týkající se chodu domácnosti nebo výchovy dětí. „Synovi se snažím maximálně věnovat, doma má například svou vlastní lezeckou stěnu. Před odjezdem jsem tak ještě manželku učil vázat uzly, jak jistit malého na lezecké stěně nebo třeba i to, jak ovládat zahradní traktor,“ vysvětlil rotmistr s úsměvem, jaké povinnosti nastanou manželce v nadcházejících měsících. „Odloučení bude jistě těžké, ale věřím, že utuží vztahy v rodině,“ dodal s optimismem rotmistr J. D.

 

Foto: archív 252. protiletadlového raketového oddílu a autor

Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice

Fotogalerie

Nahoru