Úvodní stránka > Aktuality > Profese vojenského řidiče vyžaduje schopnosti i velkou zodpovědnost

Profese vojenského řidiče vyžaduje schopnosti i velkou zodpovědnost

Řidič, ten tvrdý chleba má – zpívá se v jedné české písni. Co o tom soudí vojáci, kteří tuto práci zastávají u 25. protiletadlového raketového pluku ve Strakonicích?

Jedním z nich je desátník Petr Šopinec. Pro letošní rok se může pochlubit titulem nejlepšího armádního řidiče. Na konci září vyhrál profesní soutěž „Nejlepší řidič Armády ČR“, kterou zorganizovalo Centrum dopravní výchovy Velitelství výcviku – Vojenské akademie ve Vyškově. Porazil 56 nejlepších řidičů, vybraných napříč celou armádou. „Bylo to hodně i o štěstí a náhodě. Ostatní účastníci byli také moc dobří,“ hovoří skromně o svém úspěchu.

Soutěžící se museli vypořádat s množstvím nejrůznějších úkolů. Pro desátníka Šopince bylo nejtěžší manévrování vozidlem ve stísněném prostoru. „Při této disciplíně rozhodovaly centimetry. Kola vozidla byla místy jen deset centimetrů od kuželu, který vymezoval daný prostor,“ vzpomíná Šopinec. Schopnosti vojáků prověřila také jízda terénem nebo zastavení na přesnost. Součástí bylo i přezkoušení z údržby vozidla či znalostí první pomoci. „Všechny tyto věci musí řidič znát. Přesto ale tato soutěž byla zajímavou zkušeností a něco mi to dalo,“ uvádí strakonický voják.

 

Desátník Petr Šopinec v superfinále soutěže o nejlepšího řidiče Armády ČR

 

Desátník Šopinec slouží jako řidič jedenáct let. V práci jezdí nejčastěji s nákladním automobilem Tatra 810. „Jezdí se mi s ním dobře, má celkem pěkné jízdní vlastnosti – na silnici i v terénu,“ hodnotí. O své profesi říká: „Není těžká fyzicky ani psychicky. Řidič má ale velkou zodpovědnost, jak vůči technice, tak k lidem, které veze.“

Vojákyně, která řídí náklaďák i autobus

Jezdit s nákladním automobilem ovšem není jen doménou mužů. Dokazuje to nadrotmistryně Pavla Beckerová, která je v civilu dokonce i držitelkou řidičského oprávnění na autobus. „Baví mě řídit cokoliv,“ prozrazuje na sebe.

 

Nadrotmistryně Pavla Beckerová za volantem nákladního automobilu Tatra 810

 

Že chce sloužit v armádě, v tom měla jasno už od sedmé třídy. Ačkoliv nikdo z rodiny či jejího okolí nebyl vojákem, jak sama říká, byl to její životní sen. Několik let sloužila jako řidič, nyní zastává funkci náčelnice pracoviště skladů. Svou původní profesi ovšem neopustila. Kvůli nedostatku řidičů i teď často usedá za volant vojenských vozidel. „Pracuji ve skladu, jezdím, odvážím materiál, pak se zase věnuji papírům. Není to stereotypní práce, a to mě na tom baví,“ neskrývá spokojenost nadrotmistryně Beckerová.

Současně také připomíná další stinnou stránku práce řidičů. Kromě velké zodpovědnosti je to i časová náročnost. „Vzpomínám si, když jsem začínala. Výjimkou nebyly ani několikadenní služební cesty. Byla jsem tak pořád na cestách,“ říká Beckerová.

Nabízí se otázka, jak sympatická vojákyně tráví volný čas? Překvapivě na motorce. „Vedle sportu je to můj největší koníček. Jezdím od mala, začínala jsem na motokrosu. Momentálně mám jednu silniční a jednu motokrosovou motorku. Když je čas, ráda si zajezdím na okruhu,“ uzavírá nadrotmistryně Beckerová.

 

Foto: Hana Jurčová, CKIT VeV-VA, autor

Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice

Fotogalerie

Nahoru