Home page > Aktuality > Mokří, zmrzlí a unavení: strakoničtí vojáci cvičili v peřejích

Mokří, zmrzlí a unavení: strakoničtí vojáci cvičili v peřejích

S vodou se nedá bojovat, tu nikdy nepřeperete. Musíte se s ní naučit žít. To bylo heslo strakonických vojáků, kteří tento týden absolvovali výcvik ve vojenském plavání. Učili se při něm reagovat na situace, které je klidně mohou potkat při bojovém nasazení.

Vojáci nacvičovali překonávání vodního toku

 

Vojáci se přesouvají na určené místo. Za sebou mají již desítky kilometrů náročným terénem, se zbraní a plnou výstrojí. Náhle se před nimi objevuje divoká řeka. Co teď, přemýšlí vojáci. Přebrodit nebo přeplavat, a jakým způsobem? Jeden z mnoha případů, při kterém využijí poznatky z výcviku ve vojenském plavání.

 

„Snažíme se vojáky naučit, jak se správně pohybovat ve vodě při vojenských činnostech a jak bezpečně překonávat vodní překážky,“ shrnula kapitánka Tereza Kabourková hlavní náplň kurzu speciální tělesné přípravy. „Ačkoliv se v názvu objevuje termín plavání, doporučujeme jej jako poslední možnost. Když nemůžete vodní překážku obejít po souši, překonejte ji broděním,“ prozradila Kabourková, co instruktoři vtloukají vojákům do hlavy.

 

Brodili se s nosítky

 

Většinu času vojáci strávili na řece Otavě. „Nejprve nacvičovali brodění v klidné vodě. Následně jsme je vzali do větších peřejí. Vyzkoušeli si různé techniky překonávání vodní překážky, včetně brodění s improvizovanými nosítky, na kterých transportovali zraněného člověka,“ uvedla kapitánka Kabourková.

 

Přebrodit řeku, není žádná legrace. Přesvědčil se o tom i desátník Petr Procházka. „Bylo to náročné v tom silném proudu. Na dně byly velké kameny, které se střídaly s hlubokými prohlubněmi. Museli jsme dávat pozor, aby nám neujely nohy a neodnesl nás proud. Ve skupině se řeka překonává mnohem lépe, než když je člověk sám,“ vyzkoušel si Procházka na vlastní kůži u jednoho ze strakonických jezů.

 

Další dovedností, jež se může v boji hodit, je takzvané skryté plavání. „Vojáci se musí dobře zamaskovat a pohybovat se ve vodě tak, aby byli co nejméně slyšet. Přesouvají se přikrčeně při břehu řeky. K maskování využívají pařezy, kořeny stromů a další nerovnosti. Snaží se jednoduše splynout s terénem,“ popsal instruktor nadporučík Jan Toncar, co dalšího vojáci procvičovali.

 

Výcvik v divoké vodě

 

Součástí výcviku bylo i překonávání vodního toku na plavidlech. Kromě základní manipulace se vojáci učili, co dělat, když se převrátí raft nebo z něj vypadne člen posádky. Podobné situace cvičili i na vodním kanále v Českém Vrbném, který jim skvěle simuloval ztížené podmínky.

 

Vojáci zde trénovali také samotné plavání nebo záchranu tonoucího. „Kolikrát se i nalokali. Alespoň tak zjistili, jakou má voda sílu. Peřeje a divoká voda představují něco úplně jiného než klidná vodní hladina. Osobní zkušenost je v tomto případě k nezaplacení. Jak se říká, když je voják připraven, není zaskočen,“ doplnil s úsměvem nadporučík Jan Toncar.

 

Výcviku se zúčastnili vojáci, kteří mají předpoklady k tomu, aby se stali instruktory vojenského plavání. Těmi se mohou stát jen velmi dobří plavci. Zdokonalovali se proto i v plavání různými způsoby, v plavání pod vodou a učili se mimo jiné i to, jak správně skákat a padat do neznámé vody.

 

Foto: autor a účastníci výcviku

 

Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice

 

Fotogalerie

Nahoru