Boj zblízka důkladně prověřil fyzičku strakonických vojáků

foto8.jpg
  • 15.4.2019
  • Jana Samcová

Minulý týden se v posádce 25. protiletadlového raketového pluku ve Strakonicích uskutečnil základní kurz boje zblízka. Vojáci nacvičovali nejen techniky speciálního bojového umění pro první stupeň, ale zapracovali i na své fyzičce.

Vojáci dostali během výcviku pořádně zabrat.

Nejprve se učili základní prvky, na které navázali sebeobrannými technikami. „V souladu s tréninkovým programem, který se používá v české armádě, byla výuka rozdělena do tří částí. V té první vojáci absolvovali základní výcvik sebeobrany a boje zblízka. Procvičovali postoje, údery, kryty, kopy, přehozy, podmety, pády a další prvky, na které navázali vlastními sebeobrannými technikami. Nacvičovali také obranu proti tyči a boj s tyčí. Třetí oblastí výcviku pak byla obrana proti útočníkovi s nožem a boj s nožem,“ vysvětlil desátník Petr Kopáček, který společně s ostatními instruktory vedl výcvik.

Do kurzu se přihlásilo několik vojáků, kteří mají šanci, stát se instruktorem. „Máme tu několik nadějných adeptů, které bychom rádi vyslali na dvoutýdenní intenzivní kurz do Bechyně, aby se pokusili získat licenci instruktora boje zblízka prvního stupně,“ sdělil desátník Kopáček s tím, že výhodu mají většinou ti, kteří se věnovali nějakému bojovému umění nebo sportu již v civilu.

Bolely mě svaly, o kterých jsem ani nevěděl

Zkušenosti s judem, kickboxem i taekwondem měl například desátník Pavel Culek. Náročnost výcviku boje zblízka ovšem překvapila i jeho. „První dva dny jsem po příchodu domů nebyl schopný nic dělat, jen jsem ležel na gauči. Pálily mě nohy, záda, bolely mě i svaly, o kterých jsem dosud ani nevěděl, že je mám. Třetí den se to ale zlomilo. Tělo přestalo bolet a teď mě to baví ještě víc, než na začátku,“ prozradil desátník Culek.

Nejnáročnější byl pro něj běh v kanadách. To byl ještě pozůstatek práce v civilu, kdy jako řidič kamionu proseděl celý týden za volantem. „Se vstupem do armády jsem začal pracovat na své fyzičce. Chodím pravidelně běhat, takže věřím, že se to bude zlepšovat,“ uvedl šestadvacetiletý voják, který ke strakonickému útvaru nastoupil vloni v červenci.

Bez fyzičky to nejde

Dobrá fyzička je z jednou podmínek pro získání instruktorského oprávnění. Potvrdil to i desátník Petr Kopáček. „Součástí kurzu v Bechyni je vstupní i výstupní přezkoušení z fyzické zdatnosti. Snažíme se vojáky naučit nejen sebeobranné techniky, ale chceme je připravit i na zmíněné fyzické testy,“ doplnil strakonický instruktor boje zblízka.

Náročnost ale vojáky neodradí. „Byl jsem trochu na vážkách, když jsem zjistil, co to všechno obnáší, stát se instruktorem boje zblízka. Chtěl bych to alespoň zkusit. Abych zjistil, jestli na to mám nebo ne,“ dodal odhodlaně desátník Culek.

Boj zblízka je známý též pod názvem MUSADO MCS (MUSADO Military Combat System). Jedná se o účelový systém výcviku boje, který používají armádní a policejní složky. Skládá se z jednoduchých a rychlých technik, jež jsou určené k sebeobraně, k boji nebo zneškodnění protivníka. Nevyžaduje speciální tělesnou sílu ani akrobacii, učí použít každý dosažitelný předmět jako zbraň a učí, jak boj v co nejkratší době ukončit. V ČR se cvičí od roku 1989. V roce 1993 byl na základě výběrového řízení oficiálně zaveden do výcviku Armády ČR.

Foto: autor

Autor: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice

Fotogalerie